Tak přesně tak si začínám připadat.
V posledních dnech se ze mě stává osoba přítomná současně na 3-4 místech, která musí být vybavená nevšedními schopnostmi super ženy, supermámy a superchovatelky... Bohužel jen v představách mého okolí. :-)
Já sama si připadám jako kříženec kuchařky, kojné, toaletářky ( pro ty méně citlivé "hajzlbáby"), řidiče, odpovědného pracovníka živícího se jako OSVČ, nočního vrátného a hlídače , více či méně pečlivého dobrovolníka v klubové funkci zavaleného lejstry,vykladače karet a věštění z křišťálové koule ( kterou nemám) a vymítače ďáblů v různé fázi vývoje.... :-)
Leknutí mého muže , když mě potkal v noci šmejdit bytem v mém "outfitu"( vysvětlím níže), bylo nefalšované a ryzí, takže ze mě málem byl ještě záchranář! :-)
Na zápraží dopadají ze stromu lámajícího se pod úrodou přezrálé broskve, o nichž moje maminka s neúprosnou cca hodinovou pravidelností prohlašuje: Je to TAKOVÁ škoda, že je nezavaříš..... Co by za to v Africe dali... A jiné bonmoty. Ti,kdo mají stárnoucí maminku(učitelku v penzi) pedanta, pochopí... :-)
Jéňa zkouší moji nervovou soustavu permanentně, takže alespoň to mě nepřekvapuje a činí odolnější.
Manžel se naštěstí zdržuje nemístných poznámek a dlouhých pohledů na studenou plotnu a tiše bez protestů okrajuje z chleba k večeři "houbičku" ,když jsem čerstvý chlebík sice měla v úmyslu upéct, leč neupekla a ani před touhle záludností rodinku nevarovala ! A ani neprotestuje,když místo slíbené pomoci v jeho práci "vytuhnu" uprostřed rozmluveného slova při Večerníčku....
Štěňátka z vrhů "U, V" rostou papají a neustále vyměšují. Boj s exkrementíky je tudíž bojem s větrnými mlýny a roztomilou denně tisíckrát opakovanou kratochvílí. Občas řeším šarvátky mezi oběma maminkami, které mají pro mě nepochopitelnou snahu si přivlastnit všech 9 miminek jen pro sebe.
Štěňátka z vrhu "W" nemají dostatek mléka od maminky a zvláště pak "opožděnec" Woodoo bojuje každé 2,5 hodinky o život . Krmení lahvičkou se mi asi stane pro toto léto přirozenou součástí denního režimu. Sotva se zdá, že Vikinka z předešlého vrhu už nepotřebuje zvýšený dozor, vrhám se tedy do celodenního boje s krmením dalšího miminka( lépe řečeno miminek- protože pro jistotu, když už se motám v noci po bytě s lampičkou čelovkou abych nebudila ostatní pejsky, dám samozřejmě trošku cucnout i sourozencům malé Woodoo !) ). Dokument pořízený mým mužem je asi dostatečně vypovídající... Takže už raději mizím dohánět resty superprogramu.... :-)
Co byste udělali, kdyby na vás v šeru chodby více než dvousetletého domu v noci juklo TOHLE?
